Věřitel, který se na schůzi věřitelů zdržel práva hlasovat o způsobu oddlužení, není subjektivně legitimován k podání odvolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. To je závěr usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kde toto usnesení soud odůvodnil takto: Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Odvolací soud se předně zabýval otázkou, zda odvolatelé jsou k podání odvolání subjektivně legitimováni, neboť pouze v důsledku odvolání podaného osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumává odvolací soud napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Dospěl přitom k závěru, že v daném případě tomu tak není. Podle ustanovení § 403 odst. 2 IZ, věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným vteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Podle ustanovení § 406 odst. 4 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jeho námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval. Podle ustanovení § 218, písm. b) o. s. ř., odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Z ustanovení § 406 odst. 4 IZ zcela nepochybně vyplývá, že věřitel může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení ve dvou případech. Jednak v situaci, kdy hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, a jednak tehdy, když insolvenční soud nevyhověl jeho námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ. V přezkoumávané věci odvolatelé nehlasovali o způsobu oddlužení vůbec. Na schůzi věřitelů konané dne 16. 6. 2010 se totiž přítomný zmocněnec odvolatelů Mgr. P. P. výslovně zdržel hlasování o způsobu oddlužení. Tato skutečnost vyplývá z protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 16. 6. 2010 a nezpochybňovali ji žádným způsobem ani samotní odvolatelé. Odvolatelé nejsou ani věřiteli, jejichž námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ insolvenční soud nevyhověl. V této souvislosti je třeba uvést, že aktivně legitimováni ke vznesení námitek jsou jen ti z nezajištěných věřitelů, kteří se aktivně zúčastnili hlasování o způsobu řešení povoleného oddlužení dlužníka. Nezajištění věřitelé, kteří se zdrželi hlasování, námitky uplatňovat nemohou. Není přitom rozhodující, jak konkrétně nezajištěný věřitel hlasoval, tedy zda pro některý ze způsobů řešení povoleného oddlužení, nebo proti němu. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že s ohledem na skutečnost, že věřitelé č. 6, 7 a 8 se výslovně zdrželi hlasování o způsobu oddlužení, nejsou tito věřitelé aktivně legitimováni k podání námitek a k jejich námitkám se nepřihlíží (§ 403 odst. 2 IZ). Právo podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení nezakládá odvolatelům ani skutečnost, že soud prvního stupně projednal námitky odvolatelů (o existenci skutečností odůvodňujících zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) u jednání dne 21. 6. 2010 a vyhodnotil je jako nedůvodné. Ostatně tento svůj postup odůvodnil soud prvního stupně pouze snahou o odstranění případných pochybností. Subjektivní legitimaci k podání odvolání dále nezakládá odvolatelům ani skutečnost, že soud prvního stupně je v napadeném usnesení nesprávně poučil o možnosti podat odvolání proti tomuto usnesení. Ze všech výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že odvolatelům nesvědčí subjektivní právo podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení dlužníka a proto jejich odvolání podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl, aniž by posuzoval věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně. ... více na této straně.