|
V poslední dobì se v souvislost se jmenováním nových soudcù vynoøuje jako evergreen ministerstva spravedlnosti ÈR opìtovnì požadavek na posílení soudù a to zejména poètem nových soudcù, což se pravidelnì používá jako argument, èi spíše alibi pro politický nátlak na prezidenta, aby zkoumání kandidátù ponechal jiným a toto rozhodnutí „jiných“ pak pøijal „v zájmu stabilizace rezortu spravedlnosti“.
Nechme stranou zpolitizovaný spor o právo prezidenta nejmenovat navržené kandidáty. Obì strany mají mnoho argumentù pro obhajobu svého stanoviska, ale právì pro takové situace máme zákony, které na takové rozdílné pohledy mají mít recept. Není-li recept dostateènì jasný, je to jen vizitka nekvalitní práce právních expertù našeho zákonodárného sboru.
Co se však zcela opomíjí je zapadnuvší vìta, kterou ministr spravedlnosti omlouvá mládí èekatelù navržených do funkcí soudcù. Jak nám pan ministr sdìlil, není kde jinde brát. Podle jeho názoru je právnická obec rozdìlena na ty, kteøí „právo umí“ a radìji pracují v komerèní sféøe a ve vlastní advokátní praxi a na ty, kteøí „jsou v právu druhá liga“ a takové zase do soudcovského taláru nepotøebuje.
Tato strohá argumentace by si ale zasloužila podrobnìjší a pøedevším odbornou analýzu.
Nikde se již totiž obèan nedozví, na základì jakých informací k takovým závìrùm pan ministr dospìl.
To nutnì vyvolává otázky, jak se odborné prostøedí právní obce zkoumá, zkoumá – li se vùbec.
Jaké parametry splòují ti, kteøí „právo umí“ a co již nezvládají ti „z druhé ligy“ a kde bere pan ministr jistotu, že i druhá liga v advokacii není více, než „divizní schopnosti“ souèasných soudcù, natož teprve soudních èekatelù? Nestálo by za úvahu, posuzovat tuto dùležitou oblast demokratické spoleènosti, jakožto pilíøe spravedlivého posuzování práv obèanù, více pragmaticky a ménì politicky? Nepøinesla by provìøená praxe zahranièních justièních institucí více šancí na kvalitativní zlepšení v odbornostních pøedpokladech soudcù, kdyby se po vzoru anglosaského èi amerického systému nabízel soudcovský talár zkušeným advokátùm. Tento postup však musí být doprovázen ani ne tak finanèním ohodnocením, o jakém je v tomto øešení ministerstvo pøesvìdèeno, ale pøedevším musí nabídnout schopnému advokátovi místo, které je spoleèností vnímáno jako prestižní a dùstojné. Jestliže však každý „druholigový advokát“ (na místì Advokátní komory ÈR bych se dùraznì proto takovému sortování ohradil) vysoko pøedèí nového soudce ve znalosti práva a praktické zkušenosti s jeho aplikací, tìžko mùžeme oèekávat, že soudci obecnì (a ke škodì tìch dobrých, zkušených profesionálù) i celý soudcovský stav se bude moci tìšit tolik potøebné dùstojnosti a prestiži. Bylo by laciné pøipomínat, že jednotlivá osobní selhání soudcù pak poškozují plošnì celý soudcovský stav. Tento jev však není výsadou soudcù a pokud v jiné profesi nìkdo významnì selže, dotkne se to celého stavu, a se jedná o lékaøe, policisty èi øezníky.
Je možné si pøedstavit ideálního soudce? Tøeba takto? Advokát s dvacetiletou praxí, jemuž bìhem jeho profesionální kariéry prošlo „rukama“ snad vše, co v právu je možné potkat se ve svých 45-50 letech uvolí k práci v justici. S vysokou odbornou erudicí a praktickou zkušeností složí nejprve pøedepsané zkoušky a poté slib pøi jmenování prezidentem republiky do funkce. Kauzy, které mu jsou pøidìleny øeší rychle, správnì a efektivnì, tedy nezatìžuje v odvolacím øízení nadøízené soudy. V roèním hodnocení je shledáno, že v jeho kauzách bylo rozhodnuto pøi prvním jednání a do odvolání šlo pouze 5% rozhodnutí. Za pìt let je takový soudce povýšen do nadøízeného soudu a na jeho místi pøichází podobnì zkušený advokát, jakým byl on pøed pìti lety. Ano, mùžeme si takového soudce pøedstavit. Schází však pro takovou pøedstavu nìkolik pøedpokladù. Kromì již zmínìné analýzy mezi advokáty by bylo prospìšné provést posouzení èinnosti zodpovìdných ministerských úøedníkù. Jak oslovuje Ministerstvo spravedlnosti Advokátní komoru s požadavkem na doporuèení do registru èekatelù? Kolik z nich využívá v pomìru k èekatelùm tzv. ze školy? Jak aktivnì pracuje s potenciálem právních odborníkù? Nebylo by vhodnìjší namísto kanceláøské praxe u soudu, aby èekatelé, když už musejí mít svou „líheò“, aby takovou líhní byly praxe v advokacii a to alespoò deset let? Taková praktická zkušenost pak zcela jistì dodá rozhodnutím soudce pøi jeho práci jednak dùležitou zkušenost a jednak tolik potøebnou prestiž a dùstojnost.
21.12.2005 MarS ... vce na tto stran.
<< Zpt
|
